Sborník

Neviditelné oběti komunismu
Sborník studentských prací

Editoři: Jakub Hodboď, Mgr. Jan Goll, Mgr. Václav Ulvr.

Vydalo Gymnázium F. X. Šaldy,
Partyzánská 530, 460 01 Liberec 11,
s finanční podporou Statutárního města Liberec, Libereckého kraje
a Knihkupectví a antikvariátu Jaroslava Fryče.

Copyright © Gymnázium F. X. Šaldy, 2006.
1. vydání.

ISBN 80-903729-0-2

128 stran

Studenti Gymnázia F.X. Šaldy v Liberci dne 2. června 2006 ve vstupním vestibulu liberecké radnice za účasti kanadského velvyslance Bruce Jutziho, primátora Liberce Jiřího Kittnera a ředitelky Gymnázia F.X. Šaldy Ireny Přádné představili veřejnosti sborník s názvem „Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů“.
V první části publikace je otištěna odborníky mnoha cenami ověnčená práce studenta Jakuba Hodbodě „Útěk z vlasti“, hlavní výstup z první fáze studentského projektu zaměřeného na československou emigraci po roce 1948 do Kanady. Hodboď pátral po příčinách, které vedly některé občany Československa k tomu, že po roce 1948 opustili svou rodnou vlast, a snažil se zmapovat jejich poslední okamžiky v jejich původní domovině. Autor se rovněž soustřeďuje na mnohdy velmi dramatický přechod státní hranice, na různé způsoby jeho uskutečnění a na pobyt emigrantů v utečeneckých táborech v Německu. Zevrubně analyzuje táborový režim, poukazuje na překážky, jež museli Čechoslováci v německém prostředí zdolávat. Pozornost autora se rovněž soustřeďuje na veškeré procedury, jež emigranti podstupovali, aby vůbec mohli pomýšlet na případný zisk azylu. „Proč si někteří z uprchlíků zvolili za svůj domov právě Kanadu a jak vypadaly jejich první měsíce v zámoří?“ I na tyto otázky se autor ve svém bádání soustředil.
Písemné výstupy z druhé fáze projektu, tedy dílčí příspěvky Lucie Pelikánové, Veroniky Počerové, Markéty Kopalové, Michaely Rutové, Aleny Čechové a Jakuba Hodbodě vyplňují řádky druhé části studentského sborníku.
Příspěvek Lucie Pelikánové se soustředí na profesora univerzity v Halifaxu Oskara Sýkoru, předního vědce v oboru stomatologie nejen v Kanadě. Mapuje životní peripetie jeho rodiny a jeho samého. Autorka představuje Sýkoru jako prototyp člověka, který se dokáže bít za svůj život. Jeho schopnost zdolávat překážky , ať v podobě nedemokratického komunismu, či finanční tísně v nové zemi, ho nakonec posílí ve snahách jít za svým cílem jak profesním, tak rodinným.
Veronika Počerová se snaží na základě výzkumu uměle kategorizovat typy útěku z Československa v období 1948 – 1951. Krom klasické formy opuštění Československa – tedy pěšky zejména přes šumavské hvozdy rovněž rozebírá atypické způsoby překročení státní hranice jako například unesení vlaku, tzv. případ „Vlak svobody“, nebo unesení letadla, tzv. případ „Dakota“.
Markéta Kopalová se zabývá reakcí studentů na Únor 1948. Popisuje protestní manifestace na hrad v inkriminovaných únorových událostech. Naznačuje propojitost demonstrujících s demokratickými politickými stranami. Pozornost autorky se následně upírá na studenty, kteří před případnými postihy komunistickým režimem opustili svou vlast . Někteří z nich našli své přechodné útočiště ve specifickém utečeneckém táboře v Ludwigsburgu, kde si Čechoslováci vytvořili provizorní vysokoškolské klima – tzv. Masarykovu kolej. V závěrečné části jsou rozebrány peripetie těch, jež získali azyl v Kanadě a hodlali dokončit či znovu obnovit svá studia v zámoří.
Michaela Rutová představuje čtenáři kanadský exilový tisk, respektive se zaměřuje na periodikum „Nový domov“. Rutová předkládá historický vývoj tohoto periodika včetně výčtu klíčových osob s ním spojených. Na základě dobových novinových článků demonstruje témata probíraná a diskutovaná v exilových spolcích, a tak naznačuje, kam se soustředily hlavní aktivity těchto organizací v Kanadě.
Alena Čechová si pro svůj výzkum zvolila krajanský spolek Čechoslováků Masaryk Memorial Institute. Rozebírá prvopočátky vzniku organizace, zmiňuje hlavní iniciátory založení a zkoumá její hlavní náplň. Blíže se věnuje také postupnému budování satelitního střediska Čechoslováků v Torontu, tzv. Masaryktownu.
Jestliže Jakub Hodboď svou první studii zpracovával na základě podkladů pořízených zejména metodou orální historie, tedy na základě rozhovorů s žijícími pamětníky, pak při vytváření druhého příspěvku mu při práci posloužila klasická metoda práce historika, tedy kritická analýza písemného materiálu uloženého v archívu. Autor nám představuje krajanskou organizaci z téměř celokanadskou působností – Československé národní sdružení (ČSNS). Nastiňuje historii spolku, zmiňuje klíčové představitele, pozornost však nejvíce upíná na činnost a chování spolku v inkriminovaných momentech komunistického převratu v Československu v únoru a březnu 1948. Hodboď poukazuje na to, že soustředění spolku na Únor 1948 bylo zpočátku zastíněno vnitřní krizí organizace, jež byla způsobena zánikem vlastního periodika „Nová vlast“. Postupem času si krajané začali plně uvědomovat vážnost situace ve své rodné zemi a diskuse o ní se stala novou prioritou na zasedáních výboru ČSNS. Autor vypozoroval změnu jednání spolku v momentě smrti Jana Masaryka. Rodina Masaryků byla pro Česchoslováky ztělesněním demokracie a nelze se divit, že přímý výpad proti ní, avizoval krajanům vyhlášení stavu nejvyššího nebezpečí. Aktivity ČSNS se upřely na pomoc lidem, kteří byli nuceni před agresí komunistického režimu utéci. Tato činnost se stala také jedním z nejdůležitějších poslání krajanské organizace téměř na celé následující půlstoletí.
Veškeré práce uvedené ve sborníku splňují parametry odborných vědeckých statí. Vznikly na základě analýzy studenty sesbíraného pramenného materiálu a dobových výpovědí pamětníků. Písemné a obrazové podklady byly vyzískány jednak z archívů a muzeí v České republice a Kanadě, jednak ze soukromých sbírek samotných emigrantů. Po ústních svědectvích pátrali studenti přímo v Kanadě, kde pořídili na padesát audiovizuálně zpracovaných rozhovorů s přímými aktéry doby a událostí, jež si studenti vytyčili jako cíl svého výzkumu.
Vydáním sborníku studentských prací tohoto charakteru jsme se stali jakýmisi průkopníky publikační činnosti v českém středoškolském prostředí vůbec. Gymnázium F.X.Šaldy je první střední školou v České republice, jež vydala knihu složenou z odborných elaborátů svých studentů a to pod vlastní hlavičkou, respektive pod svým vlastním ISBN.
Věřím, že se studentům a učitelům našeho gymnázia podařilo zbořit již léta zakořeněný mýtus, že střední škola je zde jen od toho, aby se bezedná studnice studentské paměti plnila učitelem již nejméně dvacet let stejně přednášenými daty a fakty. Gymnázium F.X.Šaldy je tvůrčí. Sborník „Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů“ budiž toho hmatatelným důkazem.

Jan Goll