Vedoucí projektu Jan Goll a Václav Ulvr o projektu:

Dějepis je veřejností označován mnohdy za obor plný letopočtů, jmen, názvů... Na Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci se pokoušíme vymanit se z tohoto stereotypu a vytvořit předmět, který studenty „neubije“, ale osloví. Stejně jako na mnoha jiných školách ani nám se nedaří stoprocentně děti pro dějepis nadchnout, ale nakonec vždy mezi nimi několik „zapálenců“ nalezneme. Zejména z důvodu jejich hlubšího zájmu pořádáme neformální sezení nad různými historickými tématy. Během našich setkání asociační tok úvah různého charakteru není limitován ani pětačtyřicetiminutovým intervalem vyučovací hodiny, ani nutností omezovat se na informace související s okruhem probírané látky.

Smyslem našich setkání bylo společně se studenty hledat různé již existující obrazy minulosti, formou dialogu je přimět k vytvoření vlastních představ a názorů, naučit je samostatně uvažovat o historických souvislostech a v neposlední řadě jim pomoci v jejich vlastních pokusech o historická bádání.

Při jedné z debat nad českým stavovským povstáním 1618-1620, resp. protestantskými emigracemi s ním souvisejícími, jsme se zcela volně přes jiné nucené odchody „českého“ obyvatelstva dostali až k emigrantům za komunistického režimu.

Tři ze studentů postupně projevovali stále větší zájem o tuto problematiku. Začali shánět a pročítat základní literaturu o dané době a literaturu specializovanou na problematiku emigrace. Díky jejich jazykovému vybavení a mladické touze po exotice si za stěžejní problém svého hlubšího výzkumu zvolili kanadské krajánky.

Nejprve jsme si nebyli jisti, zda-li je máme v jejich velkolepém snění podporovat. Ovšem v momentě, kdy jsme dočetli jejich koncept projektu s názvem „Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů“, jsme si uvědomili, co bychom to byli za pedagogy, kdybychom se nepokusili pomoci jim jejich sny naplnit.

Naše původně neformální schůzky získaly pevný rámec, a tak se změnily na specializovaný seminář k československému exilu po roce 1948. Pomocí internetové sítě jsme kontaktovali dvě významné československé exilové organizace v Kanadě – Czech and Slovak Association of Canada a Masaryk Memorial Institut. Oslovili jsme hlavní představitele těchto spolků, představili jsme jim koncept našeho projektu a požádali je o spolupráci. Úkolem nás pedagogů bylo kromě odborné přípravy studentů sehnat peníze na realizaci cesty a samotného pobytu studentů v zámoří. Za sponzorské podpory několika firem a finanční spoluúčasti rodičů studentů se podařilo vysněný plán zrealizovat.

V červenci roku 2004 byl koncept projektu odborně dopilován, přípravné práce na území České republiky dokončeny, a tak studentský tým Gymnázia F. X. Šaldy ve složení Jakub Hodboď, Hana Nováková a Kateřina Součková vyrazil za krajánky do Kanady. Jejich finální destinací se stalo Toronto.

Studenti pátrali po příčinách, které vedly některé občany ČSR k tomu, že po roce 1948 opustili svou rodnou vlast, a snažili se zmapovat jejich poslední okamžiky v původní domovině. Výzkum se rovněž soustředil na mnohdy velmi dramatický přechod státní hranice, na různé způsoby jeho uskutečnění a na pobyt emigrantů v utečeneckých táborech v Německu. Projekt zevrubně analyzoval táborový režim, poukázal na překážky, jež museli Čechoslováci v německém prostředí zdolávat, počínaje materiální nouzí, která kvůli jejich pozici a situaci, v které se nacházelo válkou zničené Německo bojující o holé přežití, byla katastrofální, a konče většinou nepříjemným setkáváním s nedávno z Československa odsunutými sudetskými Němci. Pozornost studentů se také soustředila na veškeré procedury, jež emigranti podstoupili, aby vůbec mohli pomýšlet na případný zisk azylu. „Proč si někteří z uprchlíků zvolili za svůj domov právě Kanadu?“ I na tuto otázku hledala vyslaná „expedice“ odpověď.

Na základě rozhovorů s přímými aktéry a dobovými pamětníky v České republice a v Kanadě a po prostudování odborné literatury české, anglické a německé provenience vznikl velmi kvalitní videoprogram „Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů“ a seminární práce Jakuba Hodbodě s názvem „Útěk z vlasti“. Oba výstupy zaznamenaly velký ohlas laické i odborné veřejnosti.

Úvodní audiovizuální prezentace proběhla v prostorách Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci za účasti předsedy Senátu České republiky Přemysla Sobotky, který drží hlavní záštitu nad naším projektem, prezidenta Czech and Slovak Association of Canada Miloše Šuchmy a vedoucího Odboru školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Libereckého kraje Roberta Gamby. V červnu 2005 se vedoucí projektu Jan Goll stal čestným hostem 57. kongresu Czech and Slovak Association of Canada konaného v kanadském Halifaxu, kde mohl výsledky projektu představit samotným emigrantům. Promítání výše uvedeného videodokumentu ukončovalo celou akci a setkalo se s obrovským ohlasem. Zájem o projekt studentů Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci projevila též média. Prostor a čas na studenty si našel např. Český rozhlas 1 Radiožurnál a další, včetně krajanského tisku v Kanadě a Austrálii. Celý videozáznam byl odvysílán v ontarijské televizi Nový záběr.

Písemný výstup, seminární práce Jakuba Hodbodě, byl také velmi úspěšný. Odborný elaborát byl ohodnocen prvním místem v celostátním kole Středoškolské odborné činnosti. Zároveň uvedená práce autorovi vynesla cenu Učené společnosti České republiky.

Po úspěšném uskutečnění projektu „Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů“ ve školním roce 2004/2005 jsme nehodlali započatou práci ukončit a vznikl koncept projektu totožného názvu s číslovkou II, tentokrát se specializující na život a úspěchy emigrantů v Kanadě. Kvůli časové náročnosti projektu jsme rozšířili odborné vedení o jednoho pedagoga, Václava Ulvra, a z důvodů značného množství materiálu ke zpracovávání se rozrostl též studentský tým, do něhož byly přizvány Markéta Kopalová, Veronika Počerová, Michaela Rutová, Alena Čechová a Hanka Markalousová.

Nově jsme začali spolupracovat s Centrem pro československá exilová studia při Katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V březnu letošního roku za odborné asistence člena tohoto pracoviště Tomáše Motlíčka sbíral studentský tým Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci informace právě tam.

Za podpory Magistrátu města Liberec, Libereckého kraje a několika firem libereckého regionu vyvrcholil sběr materiálu v červenci letošního roku opět v Kanadě. Studenti byli rozděleni do dvou skupin, jedna měla své sídlo v Torontu, druhá pracovala v Ottawě a částečně v Montrealu. Kromě rozhovorů se studenti soustředili na archiválie v National Archives of Canada v Ottawě. Na základě analýzy studenty sesbíraných písemných pramenů a dobových výpovědí emigrantů se zrodilo několik odborných textů, které předkládáme ve sborníkové podobě. Sborník je koncipován jako kompaktní celek skládající se ze dvou od sebe neoddělitelných částí, písemného výstupu z první fáze projektu - úspěšné, mnoha cenami se pyšnící práce Jakuba Hodbodě Útěk z vlasti a písemných výstupů z druhé fáze projektu, dílčích příspěvků Lucie Pelikánové, Markéty Kopalové, Veroniky Počerové, Michaely Rutové a Aleny Čechové.

Na základě diskusí s účastníky projektu pokládáme jeho pokračování za smysluplné a již se rodí skica třetího pokračování projektu „Neviditelné oběti komunismu v zemi javorů“.

Zvolené téma nebylo sice zcela průkopnické, neboť se jedná o problematiku na „historickém poli“ odborníky již hrubě zpracovanou. I přesto stále existuje značné množství bílých míst, která je nutno vyplnit. Díky možnosti pracovat nejen s písemnými prameny, nýbrž i s dosud žijícími pamětníky, lze k výzkumu využít různých moderních metod, např. „oral history“, a navíc je pravdou, že práce na tomto tématu má interdisciplinární charakter. Výzkum je alternativním způsobem vzdělávání.

Mezi další neméně významné cíle projektu patří uvědomění si zločinů komunistické éry a zvýšení povědomí o československém exilu mezi veřejností, zejména mezi mladými lidmi, a to formou besed.
Příležitost studia přímo v Kanadě studentům pomáhá nejen vyzkoušet si vědecké bádání, nýbrž i prohloubit znalosti anglického jazyka a lépe se orientovat v dnešním kosmopolitním světě.