57. Kongres Českého a Slovenského Sdružení v Kanadě

Publikováno: Český a slovenský svět, červenec 2006

Ve dnech 3.-5. června 2005 se v Halifaxu, v provincii Nové Skotsko, konal 57. kongres Českého a Slovenského sdružení v Kanadě. Toto je oficielní zprávu ze zasedání sepsaná předsedou ČSSK Milošem Šuchmou.

Místem konání bylo zvoleno krásné prostředí Saint Mary's University, která se nachází nedaleko středu starého Halifaxu. Ještě první večer se všichni příchozí setkali u společné večeře v restauraci Café Chianti, přímo ve středu města. Přátelsky se zde přivítali staří přátelé ze všech končin rozlehlé Kanady. Nechybělo mezi nimi ani pár nových tváří, což je pro budoucnost organizace velmi důležité. Samotný kongres byl zahájen v sobotu 4.6. registrací delegátů. Zastoupeny byly odbočky Calgary, Edmonton, Halifax, Kitchener-Waterloo-Guelph, Montreal, Ottawa, Toronto, Vancouver a Winnipeg.

Delegáty i hosty přivítal předseda Českého a Slovenského Sdružení v Kanadě, pan Miloš Šuchma z Ottawy, a seznámil je s programem kongresu podle Stanov. Za halifaxskou odbočku všechny přítomné přivítal její předseda, pan Milo Černý.

Hosty letošního kongresu byl velvyslanec České republiky pan Pavel Vošalík, generální konzulka paní Viera Jarešová, kulturní a tiskový atašé pan Jan Buben.

Z České republiky rovněž přicestovali členové Senátu České republiky senátoři Edvard Outrata, Josef Pavlata a Martin Mejstřík. Místopředseda Senátu Edvard Outrata na kongresu přednesl zdravici za Senát a za předsedu Senátu Přemysla Sobotku.

Hosty z nejvzácnějších však byli bratři Ctirad a Josef Mašínovi a Milan Paumer. Přijali naše pozvání, aby se zúčastnili našich jednání, ale hlavně, aby zde přijali vyznamenání, Masarykovu cenu. Tato cena se každoročně uděluje Kanaďanům českého, či slovenského, původu, kteří dosáhli významných úspěchů na některém úseku lidské činnosti, anebo osobám jakéhokoliv původu, kteří se zasloužili o svobodné Československo nebo obohatili život Čechů a Slováků v Kanadě. Vedle skupiny 3. odboje, Masarykova cena byla také udělena bývalému politickému vězni a významnému funkcionáři kanadského Sokola a Českého a Slovenského sdružení v Kanadě Karlu Pinkemu a MUDr. Tomáši Klímovi z Houstonu, USA za jeho lékařskou a vědeckou práci, a významný přínos ve zprostředkování stáží na 100 českým lékařům na univerzitách v Texasu.

Posledním, ale neméně významným hostem, byl mladý profesor libereckého gymnázia, Jan Goll. Z jeho iniciativy navštívila Kanadu v loňském roce tříčlenná skupina studentů, aby zde natočila dokumentární televizní pořad "Neviditelné oběti komunismu v zemi javoru", který byl na závěr kongresu promítnut.

Během sobotního kongresového jednání byly přečteny zprávy odboček, bylo uděleno absolutorium odstupujícímu výkonnému výboru, byly provedeny volby na další dvouleté údobí, bylo zvoleno místo konání příštího kongresu v Edmontonu, byly schváleny rezoluce (viz přílohy), které v anglické části byly zaslány předsedovi kanadské vlády, ministrům a předsedům politických stran. Obdobně v případě české rezoluce, českému premiérovi a předsedům Senátu, Sněmovny a politických stran.

Večer se v hotelu Lord Nelson konal koktejl se slavnostní večeří a předáním Masarykových cen zástupcům skupiny 3.odboje Ctiradu a Josefu Mašínovým, a Milanu Paumerovi (viz příloha - foto). Ten pak rovněž převzal vyznamenání "in memoriam" pro popravené druhy, Václava Švédu, Zbyňka Janatu a Ctibora Nováka, aby je ve vlasti předal rodinným příslušníkům padlých hrdinů. Ironii osudu je, že se podobného uznáni mohli dočkat již ve vlasti, neboť Senát České republiky pro ně státní vyznamenání navrhl, to však nebylo Poslaneckou sněmovnou doporučeno a prezidentem Václavem Klausem uděleno. Z jejich projevu na kongresu, i před televizní kamerou Nového Záběru (viz www.tvsedna.com), bylo zřejmé, že si ceny od svých přátel v Kanadě velice váží, protože zde není mínění rozpolceno tak jako v Čechách. Jejich odbojová činnost je jednoznačně chápána jako hrdinné nasazení života v boji proti komunistickému režimu.

V neděli pokračovala kongresová jednání diskusí o 3. odboji. Ta byla zahájena přečtením otevřeného dopisu doc. ing. Jiřího Nedomy, CSc, presidentovi republiky Václavu Klausovi ve věci udělení nejvyšších státních vyznamenání skupině bratří Mašínů. Tento dopis v krátkosti shrnuje zločiny komunistického režimu v letech 1948-1955. Rok po roku jsou zde vyčísleny počty politických vězňů, počty popravených politických odpůrců, jakož i milionové konfiskace a peněžní tresty. Velmi brilantním způsobem je zde zdůvodněna a ospravedlněna odbojová činnost bratří Mašínů. Bohužel ani tato fakta nedokázala prezidenta republiky přesvědčit.

V následujících příspěvcích vystoupili senátoři Martin Mejstřík a Josef Pavlata. Právě oni dva se nejvíce zasloužili o schválení senátního návrhu na vyznamenání skupiny bratří Mašínů.

Pak už vystoupili samotní vyznamenaní. Nejdříve hovořil Josef Mašín. Vyprávěl o jejich odbojové činnosti, o dramatickém útěku, vysvětlil jak to skutečně bylo "s vraždou svázaného bezbranného úředníka". Ten člověk totiž nebyl ani svázaný, ani bezbranný. Když na Vás někdo míří pistolí, těžko lze o něm říci, že je bezbranný, tím spíše, že to není úředník, ale člen Lidových milicí KSČ. Závěrem ještě pojednal o jednotlivých publikacích a televizních pořadech, které se jejich činností a samotným útěkem zabývají. Ctirad Mašín navázal krátkou analýzou právní situace ve věci uznání odkazu 3. odboje.

Milan Paumer nakonec vyprávěl o svém příteli, Vladimíru Hučínovi, který je ještě dnes souzen za přestupky z doby komunismu. Vylíčil účastníkům jeho osud, kdy je do nekonečna tahán po soudech, nemůže dostat práci, a ještě jsou mu udělovány finanční pokuty. Účastníci kongresu narychlo uspořádali sbírku a vybrali mezi sebou 420 dolarů, které mu pan Milan Paumer osobně předá.

Posledním bodem programu byla krátká přednáška Mgr. Jana Golla. Vysvětlil postoj současné české mládeže ke komunistickému dědictví, pojednal o situaci v českém školství, co se týče nedostatečné výuky novodobých dějin, obzvláště obou totalitních režimů, nacismu a komunismu.

Byl to jeden z nejzajímavějších a nejhezších kongresů, naplněný solidaritou.

Miloš Šuchma