Austrálie 2007 - studenti mezi klokany

Projekt na začátku roku 2007 vstoupil již do své čtvrté fáze. Stejně jako v minulých letech jsme se vypravili mapovat osudy našich krajanů žijících v zahraničí. Tentokrát jsme však pozornost obrátili takřka o 180 stupňů a vydali se do míst, kde jsme výzkum chtěli realizovat již v začátcích našich aktivit. Cílem našeho čtyřčlenného týmu ve složení Jakub Hodboď, Mgr. Jan Goll, Anna Simbartlová a Janetta Roubková byla tisíce kilometrů vzdálená země plná protikladů, slunce, a klokanů – Austrálie. Z nezvyklé teplé české zimy jsme se tak koncem února vydali na tři týdny k protinožcům, kde právě končilo léto.
Svůj zájem jsme věnovali československým exulantům z let 1948 – 1951, žijícím především ve třech známých městech tohoto obrovského ostrova - v Sydney, Canberře a Melbourne. Během tří týdnů jsme zvládli natočit rekordní počet interview, a to 24. Opět jsme kromě nesmírně zajímavých osobních osudů a příběhů dokázali získat celou řadu velmi cenných dobových materiálů, které skvěle dokreslují naše poznatky z Kanady. Mě osobně hodně zaujal například příběh Alexandry Nekvapilové, ta ve své době byla světovým „kalibrem“ ve sjezdovém lyžování a po jednom zahraničním zájezdu se již do ČSR nevrátila. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít tu možnost natočit rozhovor i s touto dámou, která nakonec našla nový domov v hlavním městě kontinentu, Canberře. Zapůsobilo na nás také setkání s náčelníkem Sokolu Australia, panem Jiřím Jelínkem, jehož detailní informace a postřehy jsou pro nás velmi cenné. Měli jsme možnost natáčet i v sídlech sokolských organizací v Melbourne a Sydney.
Na setkání s osminohým nezvaným hostem během natáčení v Sokolu Sydney (pavouk tarantule) asi jen tak nezapomenu. Náš tým byl na chvíli zaskočen, ale po pár minutách jsme mohli pokračovat v natáčení zajímavého rozhovoru s panem Bořkem Šindlerem - právníkem a aktivním reportérem tamějšího dvouměsíčníku Věstník. Za velkou pomoc při realizaci výzkumu v Sydney vděčíme panu Frankovi Baychekovi a manželům Mayerovým. Dalším městem poctěným naší návštěvou byla Canberra, kde nás pan Vincenc, předseda krajanské organizace nazvané Beseda, s pány Wallnerem a Ježem ubytovali v budově náležící této organizaci. Právě díky jejich pomoci jsme během pobytu v hlavním městě natočili většinu rozhovorů. V Canberře nás také přijal velvyslanec ČR pan Pažourek, který náš projekt zaštítil. V přátelské atmosféře jsme si s ním mohli promluvit o historii, záměrech a úspěších našeho projektu. Poslední den ve vnitrozemí naše expedice ještě stihla pokořit nejvyšší horu Austrálie Mt. Kosciuszko.
Po pěti dnech už jsme seděli v letadle a vydali se vstříc poslednímu městu naší výpravy – Melbourne. Tady pánská polovina týmu bydlela u manželů Ondráškových a dámská polovina u paní Vlasty Šustkové, jedné z velmi aktivních krajanek, která učí malé Čechoaustralany český jazyk a pořádá letní tábory na australské „Šumavě“. Na pozemek australské Šumavy jsme měli možnost zavítat až poslední den našeho výzkumného pobytu v Austrálii a strávit tam příjemné odpoledne ve společnosti krajanů, jejich dětí a vnoučat, která tam jednou do roka jezdí a účastní se výše zmíněných táborů, zaměřených především na výuku českého jazyka. Při té příležitosti jsme natočili další zajímavý rozhovor s paní Alenou Semeckou, spoluzakladatelkou Šumava Park. S radostí jsme přijali i pozvání na oběd do Sokola Melbourne, kde se čeští a slovenští krajané pravidelně scházejí nad českým jídlem, pořádají „tancovačky“ a akce podobného rázu. V samém závěru naší australské mise se našel čas i na vyjížďku po chloubě jižní Austrálie - The Great Ocean Road, na jejímž konci čeká na turisty krásný pohled na tzv. 12 apoštolů, tedy 12 kamenných „sloupů“ čnících z moře. Za nezapomenutelný zážitek patří poděkování paní Šustkové, za skvělou podporu a zajímavé podněty pak manželům Ondráškovým.
Austrálie je údajně země plná překvapení a kontrastu. Také mezi krajany jsme objevili mnoho zvláštního a typického, snad jen pro českou komunitu v zemi pod Jižním křížem. Po více než třicetihodinové cestě letadly jsme se vraceli od protinožců zcela unavení a vyčerpaní, ale plní motivace začít doma analyzovat všechny získané materiály a pracovat na srovnávání s již dobře známou Kanadou. Jak říkal Jakub, cesta na druhý konec světa se nám vyvedla na 150%, viděli jsme kus Austrálie a získali skvělé podklady na další bádání v Česku.

Janetta Roubková