Výjezd Šumava

Ve složení „kolegové“ Knobloch a Goll a „kolegyně“ Kopalová, Pelikánová, Čechová, Liepoldová a Simbartlová se v pátek dopoledne vydáváme za krajinou a okolím, které známe zatím pouze z vyprávění našich neviditelných obětí komunismu ze země javorů, neboť přes šumavské pohraniční lesy uprchla po únorovém komunistickém puči v roce 1948 většina emigrantů.

Nejprve nás čeká cesta do Prahy, kde si chceme vypůjčit zvukovou a kamerovou techniku pro téměř profi natáčení. Orientační smysl všech našich projektových hlav nás v matičce Praze vodí do končin, jež nám nebyly dosud známy, avšak i přes nesnáze nacházíme vše potřebné – jak techniku, tak nepostradatelnou součást našeho projektu „kolegu“ Hodbodě. Nyní již konečně v plném složení opouštíme ty spletité ulice a nabíráme směr jižní Čechy.

Po pěti hodinách cestování přijíždíme do jednoho z krásných českých koutů s názvem Hartmanice, kde se ubytováváme v chatě Barborka. Po obhlédnutí pokojíků a spořádání večeře si v týmech, ve kterých zanedlouho vyrazíme za oceán, určujeme naše kanadské cíle, ověřujeme si vnější prostředky a účely vůči předpokladům, jež nám dal za úkol náš technik „kolega“ Knobloch (a zajisté jako jediný tomu rozuměl). Nakonec tyto důležité body řešíme do brzkých ranních hodin.

V sobotu, druhý den, nás čeká zajímavá činnost: vydáváme se za místními starousedlíky a jejich vzpomínkami na rok 1948 a na případné uprchlíky. Po sjednání tří schůzek na odpoledne pro natočení rozhovorů naskakuje celá naše, zatím osmičlenná skupinka do modrého transitu a vyrážíme poznat krásu šumavských končin, kde hledáme pozůstatky bývalých hranic, jež byly od padesátých let zabezpečeny ostnatými dráty, později i elektrikou. Avšak marně, neboť jsme nepočítali s jedním důležitým faktem – sníh. A tak se v botaskách brodíme. A jediný požitek, který nám bílá cesta poskytuje, je zkouličkování profesorů či vyválení ve sněhu naší klučičí části studentského složení projektu Kuby..

Cílem naší cesty je jezero Laka. Po vyfotografování u jezera a po zajímavé cestě zpět do jarní přírody, nacházející se v trochu níže, se pokoušíme sehnat v dalších vesničkách některé pamětníky „toho čtyřicátého osmého“, avšak ti nám se svou mrštností stále unikají, a tak se kvůli časové tísni vydáváme zpět do našeho sídla za kamerami a technikou, jíž je potřeba si před natáčením dohodnutých rozhovorů kvalitně prozkoušet. Nakonec se na základě rozhovorů dozvídáme velmi zajímavá fakta. Trénink techniky se tedy vydařil a po půl noci už nás volají peřiny.

Do třetího dne se nás místo osmi probouzí již devět – předešlý večer dorazila „kolegyně“ Počerová, jež tímto doplnila studentské osazenstvo do plného počtu. A znovu nestíháme, nevychází nám časový plán, avšak tentokrát z důvodu vymýšlení důležitého scénáře, který bude tvořit kostru multimediálního materiálu pro studenty, a dále také z důvodu zhodnocení celého víkendu, přičemž poslední slovo musí mít vždy „kolega“ Goll. Nakonec se však ukázalo, že toto shrnutí jsme mohli bezproblémově podrobně probrat v Praze, kde se nám porouchalo vypůjčené auto. V útrobách KFC na Černém mostě jsme čekali na náhradní auto, které nakonec přijíždí až po osmé. Do Liberce dorážíme v pořádku, sice se čtyř a půl hodinovým zpožděním (další časový skluz).

Myslím, že naše mise na Šumavu se vydařila. Ujasnili jsme si spoustu věcí, získali jsme velmi zajímavé kontakty na domorodce, odnesli jsme dost zajímavých momentů a někdo i lehké nachlazení jako bonus Vlastně už přemýšlíme, kdy zase vyrazíme na jih Čech a v pátrání budeme pokračovat…

„kolegyně“ Anna