Halifax 2006

Třetí rok působení našeho projektu se od předchozích dvou zásadně lišil v tom, že jsme se rozhodli do Kanady vyjet ve třech skupinách. Bylo tomu tak hlavně proto, abychom rozířili pole našeho výzkumu do dalších lokalit. Vybrány byly města Halifax, Calgary, Edmonton a Vancouver. První skupina s cílovými městy Toronto a Halifax uskutečnila svou výpravu ve dnech mezi 17. červnem a 7. červencem. Tým ve složení Veronika Počerová a Lucie Pelikánová měl jako každá skupina své specifické úkoly. Kromě natočení několika kvalitních rozhovorů s našimi známými emigranty se zaměřovaly zejména na zachycení exteriérů a dokumentů. První týden dvojice děvčat strávila v rozpáleném Torontu, kde většinu času věnovaly právě zejména natáčení exteriérů. Kromě toho tým dokumentoval činnost či působiště tamní „pobočky“ Sokola, české farnosti a institucí jako Masaryk Memorial Institut nebo časopisu Nový domov. Podařilo se jim být v Torontu i 24. června, kdy se na Masaryktownu slavil Český a slovenský den. Tato událost jim naskytla možnost natočit několik krátkých rozhovorů, např. s některými členy Sokola (mimo jiné i s historikem Josefem Čermákem), s předsedkyní MMI Alenou Kottovou a dalšími. Kromě toho bylo toto setkání i důkazem o společenské aktivitě našich krajanů v zámoří. Po týdnu se tým přesunul do města Halifax v provincii Nova Scotia. Tady se jedním z hlavních cílů stalo muzeum emigrace PIER 21, původní dok, kde kotvily téměř všechny lodě s emigranty připlouvající ke břehům Kanady. Díky tomu se Halifax stal městem, kterým prošla drtivá většina našich krajanů. V deštivém Halifaxu tým strávil čtrnáct dní, věnovaných zejména podrobnému studiu muzea, české menšiny a dokumentování prostředí Nového Skotska. Prvního července měl tým možnost zúčastnit se monumentálních oslav státního svátku Canada Day.

Z projektového deníku:

„… Po chaotickém předčasném zakončení školního roku jsme se konečně ocitly v novém terminálu ruzyňského letiště, kde jsme si konečně oddechly. I přes veškerou snahu Lufthansy o naše pobavení, jako např. větička kapitána letadla těsně po přistání na mezinárodní letišti Pearson v Torontu „We have succesfuly finished the first co-pilot training“ a podobně byl let pochopitelně nuda. Z nudy nás vytrhl až pan Salivar, který nám laskavě nabídl ubytování na celý týden našeho pobytu. To jsme ještě netušily, že měl na mysli ubytování včetně kompletního servisu! Žily jsme si jako v bavlnce. Tímto bychom Vám, pane Salivare, chtěly strašně moc poděkovat za dokonalou péči! …Přílet do Halifaxu byl jeden velikej šok. Když se letadlo odlepovalo z runwaye v Torontu, asfalt na chodnících tekl a nad betonovou plochou letiště se tetelil rozpálený vzduch. Po posledních upocených a uspěchaných dnech jsme se nemohly dočkat na příjemný „chládek“ Nového Skotska. Když se po hodinovém letu malý airbus společnosti Air Canada prodral hustými mraky, otevřel se pod námi pohled na nekonečné husté lesy, mokřiny, jezera a všudypřítomnou mlhu. Patnáct stupňů a hustý déšť nám hned z počátku představily halifaxskou klasiku. Positivum? Nemusíme prát kraťasy. Z hektického stresu Toronta jsme tak přeladily na klídek seveřanů, který pro nás, uspěchané Evropanky, byl z počátku jako pěst na oko. Zvykání to ale bylo opravdu příjemné. Do role hostitele se s veškerým svým elánem vžil Dr. Sýkora, díky němuž se náš čtrnáctidenní pobyt scvrknul do krátkého úseku, kde se práce střídala s výlety a poznáváním krás Nového Skotska. Jen poznámka – Christino, vaříte výborně!“